Skřítkové

Když vlídná noc zahalí celý kraj
a všechno se ponoří do hlubokého spánku,
to skřítkové nad vším čarovnou moc maj,
dokáží téměř vše - snad poručit i vánku.

V temné noci, kdy tu ticho a klid vládne,
oni potichoučku po mechu pobíhají,
snad s nimi ten les i trošičku mládne,
co vše chtěli udělat - někdy ani nestíhají.

Práce mají habaděj, ale musí ji zvládnout
dřív než sluníčko ráno na oblohu vyjde,
noc odejde a den pak začne vládnout,
vždyť v pohádce to ani jinak nejde.

Divukrásný les, něžně hladí duši,
ptáčci se probudí a začnou krásně pět.
Kdo ráno nešel lesem - ten sotva tuší,
proč člověk tolik rád,vracel by se zpět.

A skřítkové malí, do večera mohou spát,
ukolébavku jim zpívat bude jen potůček malý,
jak lidé na Zemi žijí, bude se jim zdát,
i o tom, jak den do zlatého hávu se halí.

Večer se zase den se sluníčkem rozloučí,
moc se mu ale nechce za obzor zajít.
Vládu převezmou skřítkové, tak zákon lesa poroučí
a člověk zas ráno, radost v lese může najít.