POHODLÍ

POHODLÍ

Kam ti ústa slušnost,
předstíranou dala,
že si ani malou,
špetku nenechala.

Ovládat když člověk,
sebe nedokáže,
pak ten druhý jistě,
také změní tváře.

Mnohem ale více,
zvíme když se ví,
co domnělý přítel,
v hněvu napoví.

Já ti hochu řeknu,
zatím pravdy trochu,
jen si k tomu kleknu,
skončíš v černém lochu.

Ne já, ty se pilně,
o pohodlí bojíš,
na mně ale mylně,
svoji zlost si hojíš.

Nemám ti to za zlé,
že ses vyřval v davu,
a pak pomaloučku,
loudal chytře vzadu.

Co sis nezasloužil,
o to se dnes třeseš,
vím po čem jsi toužil,
kam hněv spěšně neseš.

Já to jistě nejsem,
kdo ti nakradené bere,
proč jen připomínka,
a strach již tě žere.

Užívej si zatím v klidu,
co sis nezasloužil,
celý život po pohodlí,
za cizí jsi toužil.

Životní tvé celé krédo,
nic nedělat mít se dobře,
teď ses dočkal lstivý dědo,
kdo chceš makej, říkáš bodře.

-oho-