Budu vám vyprávět,
příběh jedné lavičky,
kam chodily dovádět,
dvě zamilované hrdličky.
Malá bílá lavička, ukrytá
pod korunami stromů,
klid milencům naskýtá,
jak je těžké, vracet se domů.
Je s nimi šťastná a spokojená,
když vidí, že se rádi mají,
jen někdy se maličko začervená
a dech, trochu se jí tají.
S nimi štěstí prožívá,
jak smutno by tu bylo,
najednou celá alej ožívá,
vyřezané srdíčko, na lavičce zbylo.
Že jí bolest udělali, se nezlobí,
ráda se na to srdíčko dívá,
občas je také něčím pozlobí,
žárlí a je trochu lstivá.
Je už příliš stará
a také něco pamatuje,
každý po ní jenom čmárá,
ale milence, stále přitahuje.
PeopleSTAR (6 hodnocení)