Probouzení

Pozvolna probouzí se den
a mlhavý opar nad lesy,
na paprsky slunce čeká jen,
ptačí zpěv se ozývá kdesi.

Na měkoučkém mechu v lese,
lesknou se stříbrné kapičky rosy,
kuňkání žab od rybníka se nese,
ženci si připravují svoje kosy.

Začíná den, snad jako každý jiný
a přesto má své velké kkouzlo.
Nepozná jej jen ten, kdo je líný,
neuvidí, jak k nám slunce vklouzlo.

Jak vesele své paprsky rozhazuje,
všechno živé kolem sebe probouzí,
pavouk už svoje sítě natahuje,
v tichu lesa, liška na lov zabrousí.

Všechno pak skryjí koruny stromů,
většinou ony němými svědky jsou.
Někdy smutně dívají se dolů,
na to, co bývá jenom smutnou hrou.

Les svojí libou vůní provoní,
údolí řek a celé širé okolí,
v mechu bílé konvalinky zazvoní,
za tu krásu dal by člověk cokoli.