Vykotlaná vrba na břehu stojí smutně,
snad celá staletí se dívá, jak tiše pod ní plyne řeka.
Vánek vlnky čechrá - ale někdy projeví se krutě.
Jen ta vrba větvemi zašeptá - co mně ještě čeká?
I ten vítr někdy zkouší, jestli ještě sílu má,
nechce se jen tak vzdávat lehce,
pak najednou utichne a řece sbohem dá,
ale odejít s prohrou, vůbec se mu nechce.
Pak vše se kolem uklidní a ztiší,
na hladinu lístečky ze stromů padají,
jen zamilovaní tyhle zvuky slyší.
Cestu za štěstím si neustále hledají.
Co vše by tahle stará řeka vyprávět mohla!
Večer měsíc nad řekou, zlaté slunce ráno,
jen člověk si myslí, že staletí ji zmohla.
Ne - by stále stejně plynula, do vínku jí bylo dáno.
PeopleSTAR (39 hodnocení)