Velké přání

Mlha nad jezerem stoupá vzhůru,
snad bude slunný dnešní den.
Na břehu sedím a spřádám svoje sny,
jen opravdu nevím, zda ony se vplní.

I les pomalu probouzí se ze spánku,
černé stíny najednou se schovají
a nastane naprostý klid a ticho.
Já vítám nový den, co právě přichází.

Měsíc i kvězdy odešly již spát,
na oblohu se vyhouplo slunce zlaté,
z vánku je cítit pohodu a svěžest,
jen netuším, zda nastávající den
bude takový jaký se mi zdá.

Tiše sedím a poslouchám, co les mi šeptá.
Odejít se mi vůbec, ale vůbec nechce.
Čekám snad, že přijde štěstí ke mně?
Na to odpověď ale zatím neznám.

Jen vím, že je to moje velké přání,
by na světě byl šťastný každý živý tvor.
Louky plné voňavého kvítí,
studánky plné křišťálové vody
a slunce zlaté nad hlavou.
Jak málo stačilo by ku štěstí!

Snad dnes zrovna takový den přijde
a vím, že tady zůstane do večera,
než zase na oblohu vstoupí měsíc
a já šťastna položím hlavu na polštář.

Že tady všichni šťastni byli,
usnu konečně klidným spánkem
a sny sladké budou se mi zdát.
Za všechny poděkuji a znovu
takový den budu si přát.