VLATNSTI

VLATNSTI

Hochu, ptáš se na vlastnosti,
lidské, které špatné jsou,
věř, že dobré srdce nikdy,
s lakotou se nesejdou.

Z lakomství se chamtivost,
vždycky sama rodí,
sám se snadno přesvědčíš,
kam nás všechny vodí.

Také závist nenávist,
za sebou vždy vodila,
sám jsi poznal nejlépe,
kam s ní mrška chodila.

Balvan, co nás všechny tíží,
je vždy velká sprostota,
k pomoci druhému míří,
všechno, jen ne ochota.

Pomluva je bídná vlastnost,
se lstí umí velké divy
a ten kdo jí dobře vládne,
přihlouple jen vždycky civí.

Krást a loupit umí všichni,
ve strachu se ocitneš,
zkus a do lumpáren píchni,
snad v márnici procitneš.

Cynismus a úskočnost,
zbabělost a také zrada,
peklem jsou toť skutečnost,
poznáš falešného hada.

Pozor také velký dávej,
na vzpurného egoistu,
ten již za živa tu bude,
sobě stavět zlatou bustu.

Pak jsou ještě udavači,
poťouchlí a zrádní hrubci
a falešní hráči s nimi,
nebezpečně lstiví tupci.

Jízlivost, lež, výsměch taky,
bezcitnost a zlé emoce,
odhalil jsem povah mraky,
zrůdné lidské pranemoce.

Stačí ti to, cos chtěl vědět?
na mnohé jen narážím,
doma strachy nesmíš sedět,
navzdory všem blamážím.

-oho-