VYDĚRAČ

VYDĚRAČ

Žabák huba rozšklebená,
oči navrch hlavy,
do všeho nám kváká tady,
sám si neví rady.

Kolem jenom špizuje,
stále někde naslouchá,
falešnou si notuje,
na svoji čest nekouká.

Tuhle zrovna k večeru,
mne prý někde viděl,
já se z toho podělám,
snad abych se styděl.

On ta klepna prostořeká,
neví co je hrdost,
špiclovat jej odnaučím,
musí poznat tvrdost.

Slizák na mne oči pulí,
zas prý na mne něco ví,
jestliže mu nezaplatím,
že se všichni podiví.

Za krk jsem jej chytil,
zlostně do rybníka hodil,
křičel že je lídr strany,
za nos prý mne vodil.

Ano, vskutku, nafoukl se,
zčervenal jak třešně,
já se honem pokřižoval,
domů pádil spěšně.

Fízla že jsme tady měli,
dodnes věřit nemohu,
odposlech jsem odmontoval,
jak si chudák pomohu?

Slizák ani bratra nezná,
i své pulce zradí,
jakpak se ta havěť pozná?
kdopak nám co radí ?

Žabák přišel na mne civěl,
že prý stranu opustil,
nezbylo mi nic jiného,
než abych mu odpustil.

Co straničtí trpaslíci,
žádná sláva není věčná,
co nám ještě chcete říci,
vaše zbraň je obousečná.

-oho-