Vypravování o kupci...

Dva druhy dnů jsou, v jednom smutek, v druhém hodokvas,
dnes štěstí, zítra trampoty, toť žití dvojí ráz.
Rci tomu, kdo nás hanobí, že střídají se časy : "Zdaž někomu se kromě muže ctného vzepře čas?"
Což nevidíš, když vichrů bouře prudce rozduje se, že vysoké jen stromy jsou jí dány napospas?
A nevidíš, že v hloubi se moře perly tají,
že mršiny však na povrch se z hloubi zvednou zas?
Když jednou s námi zahrají si ruce osudu
a z jeho krutých činů sledu škoda stihne nás,
pak vězme, hvězd že na nebi je množství bez počtu,
však zatmění že luně jen a slunci bere jas.
A kolik člověk na zemi má rostlin čerstvých, suchých,
jen v stromy bije kamenem, by z nich si plody střás.
Ty protivenství nebál ses, jež přinášivá sudba,
a o dnech dobře smýšlel jsi,
když plny byly krás.