Vypravování o rybáři... 1

Ó sudby ohni, ztlum svůj plam,
mne ušetř, nezhasneš-li sám!
Svou obživu jsem hledat šel,
i shledal jsem, že je tatam.
Blb mnohý k Plejádám se vznese,
však mudrc bývá málo znám.

Tobě nejde odmítnout ni získat útěchu si,
nevěř, mrav a vzdělání že k němu vésti musí.
Osudem jsou rozdíleny majetek a štěstí,
v jedné zemi sklizeň hojná, jinde výnos kusý.
Nehodného povyšují často změny času,
šlechetného ponižují, až mu život zhnusí.
Přjď, ó smrti, jeť ten život povržení hoden,
sokoli když poníženi, povýšeny husy.
Není divu, znamenitý muž že bývá chudý,
bezvýznamný ve svém jmění div se neudusí.
Některý pták létá zemí od východu v západ,
druhý má vše dobré, ač se o krok nepokusí.

Hanba světu, taký-li má svět ten být,
mám já na něm jenom bídu s žalem mít?
Ráno je-li život muže šťastný,
večer ze své číše dá mu zhoubu pít.
Při tom : "Kdo je nejšťastnější v světě?"
řekne-li se, mne za něj chtějí vyhlásit.

Činili jsme dobro, vděkem byl nám opak,
nad to věru není horší hanebnosti.
Ten, kdo laskavý je vůči nehodnému,
stejný vezme vděk, jak hyenu kdo hostí.