"Když jsi jejím otcem zván byl, hruď se zdvihla ctnosti,
odmítla však, byl-li jiný zván jím, s rozhodností.
Ó ty, jehož tváře světla naráz zahánějí
z věci, která váhu má, vždy chmury pochybnosti,
tvoje tvář ať přestane skvíti se a zářit,
i kdyby se osudu tvář sešklebila zlostí!
Učinil jsi se mnou to, co činívá mrak s pouští,
tak jsi štědře obdařil mě ve své laskavosti.
Hodils jmění své jak rosu na poušť smrtonosnou,
až jsi mety nejskvělejší dospěl na výsosti. "
PeopleSTAR (0 hodnocení)