Zdálo se mi o bílých vločkách,
co spolu s větrem tancují,
ať snů je víc těch milých
a zmizí smutné, co se vnucují.
Najednou svět, jak pohádka se zdál,
sněhem bílým pokryta je zem,
to zařídil vše mocný zimní král,
my potichoučku do království jdem.
Do království ledu a sněhu,
rampouchy jak křišťály se třpytí,
barva bílá, připomíná něhu,
mráz sluníčko, do svých sítí chytí.
Vše kolem utichlo a tiše spí,
jen větřík zkouší svoji sílu,
zvířátka v pelíšku svůj sen sní,
k nám se zima vkrádá pomalu.
Ale úsměvy naše nezmrazí,
nemá tak velkou moc,
možná ji to trochu zamrzí,
ale pošle mrazivou noc.
A mně se zase sny budou zdát,
o sněhobílých peřinách,
v nich děti, co budou si hrát
a smích rozléhat se v dolinách.
PeopleSTAR (7 hodnocení)