R. 1995

Pihami poseté odulé tvářičky,
pod školní brašnou svěšené ručičky.
Tělíčko buclaté, vlasy barvy koroze.
V růžové bundě jeví se uboze.
Rypáček jako malé sele,
děvčátko tváří se nevesele.
První třída volá děťátko,
s výrazem, jak při porážce telátko.

Někteří tuší, jiní tápou,
chytřejší již zřejmě chápou.
Vskutku, je to tak,
sem to já, nešálí vás zrak.
Jako dítěti na růžích nestali mi,
moje fotky nezdobily zlaté rámy.
Na tričku od oběda fleky,
černé káče mezi vlky.
V žákovské kule za kulí,
samé hloupé nápady v kebuli.
Důtky vysvědčení zdobily,
jedničky tam téměř nebyly.
Na učení flink, ve sportu dřevo,
netušíce, kde je pravo, kde je levo.

Roky plynou, voda teče,
před svým dětstvím nikdo neuteče.
Od rezavého tvora uplynulo mnoho času,
změnilo se mnoho, včetně barvy vlasů.
Na počátku nevypadalo to zrovna chvalně,
může potvrdit každý, kdo tenkrát znal mě.
Teď to sice taky slávou nezavání,
ale stále sem v období zrání.
Zraju pomalu, občas zastavím.
Jak to dopadne?
Co já vím?!