TUBERA

TUBERA

Když Bůh stvořil svět
a všechno, co měl rozdal,
andělů zazněl smutný zpěv,
že něco zpackal poznal.

Nemoci byly již rozdány,
všechny prostému lidu,
obavy měly být zahnány,
že lidu způsobí bídu.

Torna již zela prázdnotou,
když Bůh si všiml náhle,
že jakás nemoc s nahotou,
krčí se v koutku zvadle.

Bůh na lid zvolal nahlas,
jedna nemoc mi zůstala,
jsem já to ale mamlas,
hned velká vřava nastala.

Leží zde nemoc bez jména,
má jenom veliké klady,
čeká zde celá schoulená,
nevím si s ní tady rady.

Kdo ji má nesmí pracovat,
baští jen vybraná jídla,
v lázních se bude radovat,
z třináctého pít vřídla.

Tu někdo zvolal zezadu,
tu beru, co mi v tom brání?
Hned skončil Pán Bůh poradu,
když tubera byla na rozdání.

Tak byly rozdány nemoce,
tuberu si vzal ten vzadu,
tím skončily všechny emoce,
Nejvyšší nepotřebuje radu.

-oho-