Ano, jsem to já, ta víla, tebou zmámená. Ano, jsem to já, ta princezna, v šatech hedvábných. Ano, jsem to já, ta žena, co má Tě v hrsti. Ano, jsem to já, ta, jenž tě nadevše miluje, ta, která pro tebe dýchá, ta, ...
Sedím tu tak sama a přemýšlím, úvahy o životě vymýšlím, že kdo nezná píseň života - nezná život, kdo nepoznal lásku nežije, patrně se nasoukal do špatných bot.
Obdivuju ty, co dokážou zakrýt svou zlost, tak jako pes zahrabat kost.
Žít a přežít, přežít a nežít? Úvaha toť složitá, má mysl je z ní ubitá.
Osude, Osude, ty často míváš roucho rudé. Podivné karty jsi mi ráčil namíchat, při hraní s nimi se dovedu zadýchat. Když už jsi mi je tedy musel dát, nauč mě také s ni...
Hořkost u mého srdce je stejně hořká, jako potoky černého čaje, mé oči vodnaté, jako led, který taje. Když se ze tvých rtů pomalu vyplíží ahoj a tvé rty se prohnou do lehkého úsměvu, spatřím - li to, pak se do jiného světa přesunout dovedu.