Barbara - Jacques Prévert

Rozpomeň se Barbaro
Pršelo bez ustání na Brest toho dne
A ty jsi kráčela usměvavá
Kvetoucí okouzlená zurčící
Jak stékal déšť
Rozpomeň se Barbaro
Déšť smáčel bez ustání Brest
Míjeli jsme se v Siamské ulici
Usmála ses
A já jsem se usmál stejně
Rozpomeň se Barbaro
Ty již jsem neznal já
Ty která jsi mě neznala
Rozpomeň
Vzpomeň si přesto na ten den
Nezapomeň
Nějaký muž se ukryl v podloubí
Vykřikl tvoje jméno
Barbaro
A ty jsi běžela k němu deštivou ulicí
Zurčící okouzlená kvetoucí
A pak ses mu vrhla do náruče
Rozpomeň se na to Barbaro
A nezlob se na mne že ti tykám
Říkám ty všem které miluji
I když jsem je viděl jen jedenkrát
Říkám ty všem kdož se milují
A nemusím je znát
Rozpomeň se Barbaro
Nezapomeň
Na tento moudrý a šťastný déšť
Na šťastný tvůj obličej
Na toto šťastné město
Na tento déšť na parník z Ouessant
A oceán
A na skladiště zbraní
Ó Barbaro
Jaká pitomost je válka
Co děláš teď
V tom dešti železa
Ohně ocele krve
A ten který tě láskyplně svíral
V svém náručí
Je mrtev zmizel nebo ještě je živ
Ó Barbaro
Déšť smáčí bez ustání Brest
Tak jako smáčel prve
Jak dřív
Ale to není to a vše je zničeno
Je to déšť smuteční strašný a bezútěšný
Není to ani už bouře
Železa ocele krve
Jen mraky barvy kouře
Které se trhají a zajdou jako psi
Pár mizejících psic
V dešti jenž smáčí Brest
Psic které shnijí někde daleko
Daleko velmi daleko od Brestu
Z něhož už není nic
--------------------
JAKO ZÁZRAKEM
Přeložil Adolf Kroupa