Boží muka

Kaplička v poli malá, při cestě tady stojí,
pomalu zarůstá plevelem a travou.
Z nedalekého lesa cítit je vůně chvojí,
jdu a věřím,že zvolila jsem cestu pravou.

Všechny cesty snad někam vedou,
kamínky do nohou tě někdy tlačí.
Nediv se, že na špatnou tě cestu svedou,
jak snadno a hlavně málo k tomu stačí.

Zastavím se na chvilku, bych nabrala trochu dechu,
u kapličky usednu a o životě přemítám.
Hlavu složím do trávy a polštářek mám z mechu,
co životem mým prošlo, v duchu si promítám.

Jak aprílové počasí byl život můj.
Jeden den sluníčko nás pěkně hřálo,
že stále mne miluješ, říkal pohled tvůj
a musím přiznat, že občas nám i štěstí přálo.

Druhý den ale najednou zamračený byl,
hlavou mi vrtalo, proč schovalo se sluníčko.
Odešla radost z domu a jen smutek zbyl,
tolik jsem toužila, bys pohladil mne maličko.

A život plynul dál, jako by o závod běžel,
proto dnes nikam už ani trochu nepospíchám,
jen si říkám: "Cos tady prožila, nikdy toho nežel."
Ale tvou zradu do své smrti nerozdýchám.