Slunce, co se dovnitř valí škvírou mezi roletama,
pověz, milý, rozdmýchá-li smutek ve mně, že spím sama?
Pověz, milý, jestli ještě plakat budu dny a roky,
že o římsu kapky deště duní jako tvoje kroky?
Kdepak. Sklouzly slzy z tváře, můj vlak ze splínu se vrátil.
Dnešek vepiš do diáře jako den, kdy jsi mě ztratil.
pověz, milý, rozdmýchá-li smutek ve mně, že spím sama?
Pověz, milý, jestli ještě plakat budu dny a roky,
že o římsu kapky deště duní jako tvoje kroky?
Kdepak. Sklouzly slzy z tváře, můj vlak ze splínu se vrátil.
Dnešek vepiš do diáře jako den, kdy jsi mě ztratil.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva