Milostné klání

Má duše plná zbytků, mé tělo plné tužeb,
strádajíc výdobytků od muže něžných služeb.
Jsem jako květina, již včelka nechce opylovat,
jako nádraží, kde vlaky nestaví.
Do písku jako pštros svou hlavu schovat
a čekat, až vášeň se dostaví.
Truchlivé čekání, trýznivé naděje,
bezmoc a zklamání, snad láska někde je.
Však jednou dostavit se musí,
je to mé přání.
Chci, ať mě svými ústy dusí
a přemůže v milostném klání.