Dík konvalinkám

Od nepaměti se střídá den a noc,
by láska se vrátila - chci snad moc?
Jarní květy dlouhou cestu zdobí,
věř, že tvůj milý se právem zlobí.

Co vše platné, že svobodu máš,
jen řekni - výměnou za lásku ji dáš?
Dám vše, co jen si lásko budeš přát,
jen když mně láska tvoje bude hřát.

Jarní sluníčko také krásně hřeje,
pranic ale neví o tom, co si člověk přeje.
Květy dokáží i omámit, vše kolem provoní,
že láska přichází, konvalinky vyzvoní.

Děkuji proto tolik zs lásku konvalinkám
už dávno, dávno před ní neutíkám.
Jen se bojím, že až zase konvalinky odkvetou,
že i krásné vzpomínky někam s nimi utekou.

Pak nám nezbude, než zase čekat celý rok,
zdá se snad, že to je pouhý jeden skok.
Ale když čekáš, po čem tolik toužíš,
čas pomalu plyne a ty se jenom soužíš.

Věř, že přesto do cesty láska nám vkročí,
neboj se, že kroky svoje zase někam stočí.
My přivítáme ji s jara příchodem,
snad zůstane navždy naším domovem.