Zpátky do pohádky

Vše kolem jako by najednou tiše spalo,
jen ty zvony z dáli slyšet jsou.
Probouzíš se, snad se ti jenom zdálo,
že skřítkové do pohádky tebe zvou.

Jak krásně by se nám spolu tady žilo,
kdyby zmizela všechna nenávist a zloba.
Splnilo se konečně vše, o čem se nám snilo,
co kdysi krásné bylo - začalo by znova.

Začínalo by všechno jako v pohádce,
byl jednou jeden kouzelník.
Nikde už žádné stopy po hádce,
šrámy a stíny na duši - vyléčil by lazebník.

Jenomže, život to není jako pohádka,
přiženou se tmavé mraky a bouře zlá,
z velikého štěstí zbude jen malá hromádka
a přesto uvnitř někde láska opět plá.

Plamínek lásky se může změnit v plamen,
ale jen tehdy, když stále v srdci hoří.
Někdy je opravdu láska těžší než-li kámen
a poslední její zbytky na prach shoří.