Slunce již konečně vystoupilo z mraků,
na své cestě probudilo hejno ptáků.
Místo vloček sněhu v údolí se vítr točí,
má panenka smutná je, má uplakané oči.
Copak se to přírodo s tebou jenom stalo,
krása zimy není tu, tak přijď raději jaro.
Na poli si vrána k vráně stejně stále sedá,
tak rovný rovného si k sobě také hledá.
Neplač dívko milá, já pohladím tvé vlásky,
nemůže-li být hrad ze sněhu, tak ho postavíme z lásky.
Pojď ke mně blíž, vystup již ze svého stínu,
tvůj teplý úsměv hřát nás bude celou zimu.
Až zima jaru skutečně už předá svoji vládu,
ruku v ruce půjdem spolu na louku a na zahradu.
Dříve než Měsíc zas rozzáří Jitřenku,
najdeme a utrhnu ti první jarní sněženku.
PeopleSTAR (3 hodnocení)