Hříšné barvy

Otevřel jsi mojí skříň s barvami,
v níž jsi objevil obrázky s duhami.
Jak s netradičními života barvami,
dvě z nich však byly obývány larvami.

U které barvy mám začít?
Nevíš - začnu sama, nebudu to z tebe páčit.

Zelená - ta barví jarní stromy,
pro tebe nedůležitá,
zajímaly tě hromy.

Oranžová - barva ohně v mém srdci,
pochopila jsem - neuhasíš ho,
pouze jsi vykřikl kruci !

Růžová - v té jsem se cítila nevinná
a však tobě jsem se zdála býti bárbína.

Modrá - ta by ti snad mohla být dobrá,
ba ani ta ne,
zaťukal sis na čelo, podotknul - Buď moudrá.

Na ten tvůj sarkastický úsměv nezapomenu,
ale sotva si na tvé jméno vzpomenu.

Na řadu přišla červená - lásky barva,
ty jsi to nevydržel a rozskočila se ti hlava.

Byla to snad života náhoda?
Ne - pouze velká nehoda.

Snad byl jsi dítětem štěstěny,
teď si můžeš plakat u stěny.

Zničit můj duhový život,
to ti přišlo vhod,
však nevyplatilo se.