Jak jsi to udělala?

Mám Tě pořád ve svých myšlenkách,
mám Tě i ve vzpomínkách,
prostě Tě mám všude,
čím to jenom bude?


Ptám se sám sebe,
zda-li právě Ty mi nabízíš nebe,
a pokud když mě srdce zebe,
najdu pomoc u Tebe.


Jsi v mých snech,
jsi má světlá myšlenka v temných dnech,
nevím jak jsi to udělala,
vážně jak jsi to dokázala?


Pochybuji sám o sobě,
když si s Tebou nepíšu,
přijdu si, jako bych ležel v hrobě,
já Ti nelžu.


Trpím každou vzpomínkou na minulost,
na to jak jsem propásl tu možnost,
občas vážně lituji,
jen Ty víš, že kvůli tomu chybuji.


Snažíš se mi pomáhat,
ale já vůbec nevím,
zda Ti mám své city ukázat,
o naše přátelství se bojím.


Vím, co ke mě cítíš, pokud jsi mi nelhala,
proto aby sis s mými city pohrála,
za to bych Ti musel dát pohár,
tím by můj nervový systém selhal.


Nevím, jestli čteš tento text můj,
ale pokud ano,
navždy při mě prosím stůj,
cítím, že se do mého života blíží zlo.


Nevím jak ten pocit popsat mám,
vůbec se v sobě nevyznám,
jen vím, že Ty mi pomůžeš,
promiň jestli Ti přijde, že na tebe kašlu, Ty za to nemůžeš!


Je to jen moje chyba,
za kterou ale platíme oba,
je hezké, že se snažíš změnit můj stav,
nezlob se, sama víš jak silný umí být strach.


Bojím se svého myšlení,
tvá snaha to nezmění,
protože ty myšlenky jsou kvůli Tobě,
přijdu si jako bych uvízl v jiné době.


Ležím na zemi a píši tato slova,
kéž bych Ti je říci mohl znova,
jenže to nejde,
bohužel vím, že to nepřejde.


Bolí mě srdce v hrudi,
my oba jsme o cit chudí,
známe se, pomáháme si,
důvod proč dýchám jsi Ty.