Kapka

Chci být kapkou, co na cestu se vydá,
plnou krásných míst a zázraků,
východu slunce i soumraků,
jako v ráji to tu vypadá.

Tím krajem je tvé tělo,
jako božská hudba totiž znělo,
možnost prodírat se tím to světem,
horskou loukou před rozkvětem.

Začínám na tvých plavých vlasech,
prodírám se v zlatých klasech,
které můj povrch hladí,
to rozkoše přivádí.

Sjíždím dolů ke tvým očím,
do modrých lagun právě vkročím,
tvé dlouhé řasy ochočím,
a pokud rychle nezakročím,
hnedka se neotočím,
v té modři se utopím.

Postupuji ke tvým rtům,
k těm růžovým snům,
sladkých jako zlatý nektar,
anděl hláskem šeptal.

Po tvém krku ke tvým ňadrům,
pánským lákadlům, oblých tvarů,
do dostanou mě do varu,
zbyde jen pár výparů.

Gravitace mne táhne níže,
na hladké kůži bez potíže,
ke tvým bokům bez negližé,
na mě se to podepíše.

Hezky dolů po podvazku,
s klidem a bez závazku,
po tvé noze, jako po výloze,
stékám dolu k chodilu,
odkud padám dolů na zem,
prošel jsem si zdárným křtem.

Není to konec, však nezhynu,
až na vláhu se rozplynu,
na molekul množinu,
vydám se opět vzhůru,
kde začnu znova, dlouhou tůru.

Stanu se tvojí součástí,
co tvé tělo rozbrázdí,
oblepí náplastí, plnou slastí,
jsi můj život, moje štěstí.