KAŽDEJ MOŽE

KAŽDEJ MOŽE

Bože, bože, každej može
a já nesmím ani se svým,
ani pivo, ani nevěstino lože,
včíl se sobě vůbec nedivím

Blaženka dnes dlúho spala,
dojdu za nú, právě stlala
kravičkám do žlabu dala,
a mně k sobě dál pozvala.

Máme s polem hodně práce,
štěstí naše máme v hrsti,
svatba není přecaj láce,
důvod schovává se v srsti.

Tak Blaženko dem sa radit,
do presůza, do sklípku,
nemože nám včilej vadit,
že chystáme kolibku.

Natahneme koštéř z bečky,
ve sklénečkách vínečko zajiskří,
včíl nebudem řešit oplétačky,
však se pupíky brzo nakypří.

Obě smlúvy sú už podepsané,
já nemám nic, ani trochu věna,
Blaženka má statek osedlané,
je krásná a bude moja žena.

U oltářa sme si řekli ano,
pan farár nám pěkně požehnál,
nedívaj sa na mňa opuštěná Jano,
majetek ťa kamsi odehnal.

Však majetek štěstí neprinášá,
chudoba má nesla rozpory,
chudá kravka, naše štěstí spásá,
Já včíl držím sklénku od vody.

Stalo se, co muselo se stať,
zádama sa k sobě oba obracáme,
to cos neměl, to mi milý vrť,
na kolíbkú pak, slze postrácáme.

Enem s láskú život nepromrháš
mamon k žití prosím nemíšaj,
zazobaný marně mreže trháš
o tem dlúho, dlúho přemýšlaj.

-oho-