Láska a růže

Brouzdám se rosou a vzpomínám,
jak tady před léty krásně bylo.
Dnes hukot splavu, ani stromy nevnímám,
jen tenkrát se nám tady krásně snilo.

Všechno jsme si růžovými barvami malovali
a nám se zdálo, že snad žijeme v pohádce.
Byli jsme přece mladí a život milovali,
o lásku pečovali, jak o růži na zahrádce.

Ale nebyli jsme dobrými zahradníky asi,
protože růže pomalu chřadla až uvadla.
Pro ni i pro nás nastaly pak smutné časy
i myšlenka na její vůni, v zapomnění upadla.

Je marné zase lásku zpátky volat,
růži, tu můžeš opět na zahrádce zasadit.
Jen k té lásce, k té musí velké překážky zdolat,
zda tvá námaha za to stála - těžko posoudit.

Nevolej zpátky nic, co někam jednou odešlo,
nikdy bys nebyl tak šťastný jako předtím.
Mysli si třeba, že sluníčko ti navždy zašlo
a snad o nové lásce si přemýšlej zatím.

Určitě se občas někde láska objeví,
zas přirovnáš ji k růži a pečovat budeš o ní.
Že třeba je se o ně starat - o tom něco obě ví.
Ty nebudeš muset už nikdy tolik smutnit pro ní.