LÁSKA SOLNÝ DŮL

Co to cítíš co to chladí
a proč tě slzy po tváři hladí
láska zas vyrábí sůl
kdo to nad tebou láme hůl

cit v kus ledu proměním
co bylo ani kouzlem nezměním
po lásce prach
a probouzí se strach

proč stále vzpomínám
proč tě pořád v srdci mám
kež by šlo zapomenout lehce
snažím se ale srdce nechce

lásku proklínám
vždyť já už pravdu znám
cit svůj proměním hned
na věčný led

já líbal prudký jed
který měl tvůj ret
chutnal jak sladký med
tak říkám to naposled

teď už vím
že tvá láska usnula spánkem šípkovým
nejsem tím princem z pohádek
tebe líbá dnes jiný rek

na srdci další zářez
láska zas dostala nářez
jedna prohraná výzva
zbyla s toho další jizva

už dávno mé oči nekropí pláč
málo kdo ví co jsem zač
bolest vždy cit otupí
a srdce zase spí

uvadá jako růže
usychá jak hadí kůže
slova jsou jako břit
i já umím ublížit

to tvý
hadí uštknutí
jednoho zamyslet se přinutí
že láska není ti po chuti

myslíš že mé oči nevidí
jak motáš se do těch lží
miluji tě byli jen slova
opakující se stále znova

jako láska se to zdálo
však tvé srdce lhalo
lehce dal sem svůj cit všanc
na tom to ledě ztrácím glanc

mé miluji tě stále platí
vím že odmítnutí se mi vrátí
ty dál spíš
snad jednou se probudíš

co cítím snad už víš
otevři oči a uvidíš
kdo dal cestě lásce mříž
kdo lásku přibil na černý kříž