Když každé ráno probouzím se,
přemýšlím o střešní římse,
ze které bych padal dolů,
bez vůle a bez názoru.
Proč jsem vlastně pořád tady,
bez sebeúcty,bez nálady,
vždyť život není stvořen pro to,
abychom ho žili sami.
Náhle však jsem tu dívku spatřil
a já cítil,že jsem k ní patřil,
opět jsem měl důvod žíti,
svou milovanou v lásce míti.
Už nic nemohlo být lepší,
měl jsem cíl a měl jsem štěstí,
můj život už visel jen na malém vlásku,
avšak pak jsem poznal lásku.
přemýšlím o střešní římse,
ze které bych padal dolů,
bez vůle a bez názoru.
Proč jsem vlastně pořád tady,
bez sebeúcty,bez nálady,
vždyť život není stvořen pro to,
abychom ho žili sami.
Náhle však jsem tu dívku spatřil
a já cítil,že jsem k ní patřil,
opět jsem měl důvod žíti,
svou milovanou v lásce míti.
Už nic nemohlo být lepší,
měl jsem cíl a měl jsem štěstí,
můj život už visel jen na malém vlásku,
avšak pak jsem poznal lásku.
PeopleSTAR (18 hodnocení)
Další příspěvky autora
Beznaděj
Při každém nádechu zase se topím, znovu se zvedám však nemůžu stát, nahlížím k n...
Žij si dle sebe
Po nocích přemýšlím, zda má ještě smysl, žít život tak, jak osud si přeje, zda n...
Vzpomínám
Opět tu sedím, s hlavou svěšenou, Opět se ohlížím na minulosti stín, Opět se sek...
Při každém nádechu zase se topím, znovu se zvedám však nemůžu stát, nahlížím k n...
Žij si dle sebe
Po nocích přemýšlím, zda má ještě smysl, žít život tak, jak osud si přeje, zda n...
Vzpomínám
Opět tu sedím, s hlavou svěšenou, Opět se ohlížím na minulosti stín, Opět se sek...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva