Na obláčku pluje si bílá paní,
stříbrný měsíček se hluboce jí klaní.
Přehlíží ho nafoukaně, není skromná,
vždyť pravá to Ledová královna.
Měsíček koná co ji na očích vidí,
před jejím rozmarem často se klidí.
Tu pyšnou krásku jednou cosi popadlo,
ve vzteku rozbila své ledové zrcadlo.
Tisíce střepů zapadlo do lidských srdcí,
mnozí se chovají jak zákeřní vlci.
Ze světa zmizela pokora a láska,
jen sníh a led pod nohama praská.
Sluníčko brzy však vykoukne z mraků,
vykoná svým teplem den plný zázraků.
Sníh zmizí, roztaje i ledová kráska,
do lidských srdcí vrátí se láska.
PeopleSTAR (1 hodnocení)