Bílé jizvy svítí do temnoty pokoje,
nenávist, láska, ztracen v zákrutech duší,
svaly tepají jak odbíjení orloje,
co jen to je, kdo odpověď tuší?
Kam utéct, jakým směrem vydat se,
zeď udeřit holou pěstí,
bez šance na úspěch s ní utkat se,
lepší nežli bolest, jakou srdce trpí.
V každé z cév na paži vystupujících,
hořké utrpení tepe,
tisíce kapek krve bolestí trpících,
každá hořící plamenem pro tebe.
Napnutý jako struna těsně před prasknutím,
kapky krve stékajíc od nehtů z čela,
už jen čekám, co bude tím pověstným brknutím,
jež osvobodí mne z vězení tohoto těla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)