Mezi nebem a zemí pospíchá neúprosný čas,
předem co přinese neví nikdo z nás.
Narodíš se a pokud osud kladně věští,
v mámině náručí najdeš první štěstí.
Uteče rok a kvapem i let pět,
pomalu začínáš poznávat dětský svět.
Později škola učí tě vědomostí,
čerpáš stále více moudrostí.
A dál čas tak rychle letí,
již máš svou rodinu a své děti.
Znáš jenom práci a častý shon,
cítíš se jak ovocem obtěžkaný strom.
Časem se naklání i koruna stromu,
dospělé děti odchází z domu.
Teď můžeš vydechnout a dál žít,
jsi sobec, když přeješ si chvilku klid?
Strom však stárne a nedává ovoce,
děti ho navštíví snad jen na Vánoce?
Nezoufej, i stárnutí každému sluší,
udržet snaž se mladou mysl a duši.
PeopleSTAR (2 hodnocení)