Na pobřeží

Vlna za vlnou pomalu ke břehu dorazí,
večer se k sobě palmy vinou.
Že beze stopy láska mizí, každého zarazí,
je moc těžké posoudit, čí je to vinou.

Srdíčko si do písku prstem kreslím,
jen se otočím, kouknu a už tam není.
To vlny mou trpělivost zkouší - si myslím,
bohužel tvůj příliv lásky se rychle v odliv mění.

Na moři se příliv a odliv pravidelně střídá,
jen v té lásce by to tak být nemělo.
Snad každý pečlivě si svoji lásku hlídá,
když odejde - jakoby se nebe setměnlo.

Záblesk slunečních paprsků mně oslní,
čekám na břehu až slunce odejde spát.
Rozhlédnu se a moře na pozdrav se zavlní,
vlnka s vlnkou si budou spolu hrát.

Jak překrásné jsou večery u moře,
slaná vůně, heboučký vánek mně hladí.
Na chvíli zapomenu na všechna hoře,
rozpálené čelo a tváře, moře mě zchladí.

Na stejné místo se každý rok vracím,
snad mně sem ženou ty krásné vzpomínky.
Já ale každý rok z té lásky kousek ztrácím,
na památku mi zbudou jen bílé kamínky.