Na cestě ke mlýnu leželo bílé pírko. Nad řekou visela mlha jak závoj od nevěsty... Proč opustilo křídlo... či snad nebeskou peřinu? A proč leží v prachu cesty? A nebo vypadlo andělovi z perutě? Zvedla jsem ho a zašeptala: komu v křídle bělalo ses... čípak jsi? domů vezmu tě... snad anděl pro tebe přijde si... snad najít měla jsem tě pro štěstí. Jsi bílé jako padlý sníh... a když ležíš na mé dlani, vždy brzičko za svítání slyším kolem andělů smích...