Jak cítít se mám,
když jí potkávám,
ve svých snech,
i bílích dnech.
Její oči nutí mě do kolen,
jejím úsměvem jsem skolen.
Proč tohle prožívám,
v její kráse se vyhřívám.
Není možnosti být jen s ní,
její jméno mi v uších zní,
dnem i nocí, v té nemoci,
plné emocí, bez pomoci.
Tak jen budu stále snít,
s tím osudem se musím zžít,
že nikdy nebudu její součástí,
a jen pro sebe ji ukrásti.
Sdílet smutek i radosti,
hádky i něžnosti.
Její srdce mě nezhostí,
jsem plný pošetilostí.
Oddám se tedy náručí snů,
kde okusím sladkost jejích rtů,
kde obejmu ji dosytosti,
láska k ní mě neopustí,
její vlastnosti a svudnosti mě hostí,
v rájí šťastných bytostí,
plné krásy a radostí.
Takže prosím ticho, jdu snít,
krásné verše budou znít...
PeopleSTAR (10 hodnocení)