Neprobouzej lásku

Už dávno vím, jak štěstí chutná,
ale také, jak zklamání bolí.
Tato poznání v životě jsou nutná,
ale každý raději to štěstí zvolí.

V tichu sedím a přemýšlím, co mně ještě čeká.
Nemám právo lepší život si přát!
Že zklamání přijde, trošku mně leká,
pak jen to sluníčko bude mně hřát.

Jak snadno člověk podlehne touze,
láska jak vichr proletí životem tvým,
šťasten jsi jen na chvilku pouze,
věř, že o životě dávno už všechno vím.

Zavřu oči a vůbec netoužím je otevřít,
vzpomínky běží jak na filmovém plátně,
nechápu, že někdo na lásku může zanevřít,
já ale na ní vzpomínám už jenom matně.

Vše co dalo, v životě jsem prožila,
snad proto se mi bude odcházet snáze,
všechny naděje do lásky jsem vložila,
ale za všechno platila jsem draze.

Za lásku, za štěstí, za pouhý úsměv tvůj,
já vím, že není vůbec čeho litovat.
Neposlechla jsem ale vnitřní hlas, co volal stůj!
Vždyť já tebe chtěla tolik milovat.

Co osudem nám bylo dáno, tak se také stalo.
Děkuji,
že chvíli jsem být šťastna mohla,
najednou jakoby štěstí už dávno tvrdě spalo
a má snaha probudit jej, pořádně mně zmohla.

Neprobouzej lásku a nech ji klidně spát,
snad i ona má potřebu si odpočinout.
Věř,
že jen zázrak musel by se stát,
bych v tvém náručí mohla zas spočinout.