Když za okny padají sněhové vločky tiše
a celý širý kraj šel už spát,
ty víš, jaké příběhy nám život píše,
co hezkého i zlého se nám může stát.
Toužíš marně po lásce a něze,
po milém, co tolik ti schází.
Večer slyšíš hlasy zvonů z věže
a spánek - ten vůbec nepřichází.
Hvězdy na zimním nebí září,
měsíc je pozoruje a hlídá.
Život ten mnoho má tváří,
divadlo, na které člověk se dívá.
Někdy zazní veselí a smích,
který vzápětí se v slzy promění.
To jako by roztál na tvářích sníh,
hledáš slova útěchy - ale nic se nezmění.
Vločky si dál klidně poletují,
netrápí je samota a smutek.
Lidé snad pak jen zalitují,
jak ten život strašně utek.
PeopleSTAR (35 hodnocení)