Nesplněné přání

Hvězdami se nebe třpytí,
tiše sleduji jejich zář.
Tvé vyznání za srdce mně chytí,
ale stále nevidím tvou tvář.

Vyjdi na chvíli ze stínu,
bych pohledět mohla do tvých očí,
bojím se, že se s láskou minu,
něco se začíná a něco zase končí.

Co čekáš, že se stane?
Ještě věříš na zázraky?
Tvé srdce sice láskou plane,
mně provází jen přízraky.

Smutně s hvězdami se loučím,
navěky bych chtěla zůstat s tebou,
tím své vyznání lásky ale končím,
nejsem si jista sama sebou.

Mé přání se nikdy nesplní,
mezi námi zůstane mohutná hráz,
jen větrem obilí lány se zavlní,
snad se mi bude odcházet snáz.

Věřím, že na cestu mi měsíc posvítí,
cesta má bude velmi trnitá a daleká.
Jen chvíli se zdálo, že je plá kvítí,
čekat budu, láska se vrátí z daleka.

Zas pod hvězdami budu snít,
svůj stále nekonečný sen.
Tvé dlaně do svých bych chtěla vzít
a s tebou na chvíli zůstat jen.

Strašně se bojím probuzení,
že až otevřu oči, nebudeš již tady,
o lásku tak zůstanem ochuzeni,
je jasné, že obrátila se k nám zády.

Přesto ale stále budeme ji hledat,
věřím, že za tu námahu to stojí,
nikým a ničím odradit se nedat,
jednou naše láska srdce spojí.