Slunce září pro ty oči modré, které září pro útěchu duše mé. Marně se ptám, proč jsou tvá ústa zvadlá, když duha naděje na duši pána noci po bouřce opět padla. Nemušíš být přeci někým jiným, pro mně jsi a vždycky budeš podivínem divným. Ale proto se vždy vrátím, protože to bez tebe bych nebyla, protože to ty mi dáváš od půlnoci do svítání pocit bezpečí, a proto občas uznávám, že samota mi vskutku nesvědčí, příteli můj netradičně podivný.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tvůj úsměv
Jak jsi krásná, když se tvoje tvář směje, září jako slunce a na duši z toho hřej...
Reklama
Stále to samé, je to jen zdání, zdání, že klame. Co klame neklamně jakoby nesna...
Touha po víle
Usedám k papíru, k listu beze šmouhy. Točím se ve víru, a píši svoje touhy. Touh...
Jak jsi krásná, když se tvoje tvář směje, září jako slunce a na duši z toho hřej...
Reklama
Stále to samé, je to jen zdání, zdání, že klame. Co klame neklamně jakoby nesna...
Touha po víle
Usedám k papíru, k listu beze šmouhy. Točím se ve víru, a píši svoje touhy. Touh...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva