Z oblohy prší a vítr fouká,
dítě se za oknem smutně kouká.
Ven nemohu, rodiče ještě prudí,
nic nebaví mě, strašně se nudí.
Nech breku, to je ostuda,
já nevím a neznám, co to je ta nuda?
Pokud nic nebaví, doma musím sedět,
snažím se do představ své mysli hledět.
Zavřeš oči, nebe je plné červánků,
ráno tě zpěv ptáků probouzí ze spánku.
Rozkvetlou zahradou toulám se v rose,
sluníčko paprskem šimrá mě v nose.
V jezírku snoubí se pár labutí,
o síle lásky tě přemýšlet donutí.
Duhová vážka choulí se do leknínu,
má zastání, jak ty dítě v mámině klínu.
Nuda je záhuba, rad rodičů si važ,
naslouchej, dokud je ještě máš.
Mnohé ti mohou dát do vínku,
já již mám na své jen vzpomínku.
PeopleSTAR (1 hodnocení)