Za okny se rychle stmívá,
najednou se bojím tmy,
ale tak se nejlíp snívá,
stále jsou to jenom sny.
Vánek na okno lehce ťuká,
rád by, kdybych mu otevřela,
najednou hladí mě čísi ruka,
koho, dostanu já za manžela?
Od svíce dlouhé stíny,
se po pokoji kradou,
necítím už pocit viny,
teď řídím se tvoji radou.
Ať každý ve svém životě,
udělá si pořádek,
sbohem dávám samotě
a otvírám knihu pohádek.
Já prostřednictvím knihy,
do pohádek vstoupím,
zbavím se té neustálé tíhy
a k doživotí s tebou, se odsoudím.
PeopleSTAR (6 hodnocení)