Na leknínu ve vrby stínu
tiše modrá vážka usedá,
zde usínal na tvém klínu,
kde jsou oba - toť záhada.
Ona po městě za ruku se vodí,
on choulí se v koutě setmělém,
ona říká, tak to přeci chodí,
než on skončí život výstřelem.
tiše modrá vážka usedá,
zde usínal na tvém klínu,
kde jsou oba - toť záhada.
Ona po městě za ruku se vodí,
on choulí se v koutě setmělém,
ona říká, tak to přeci chodí,
než on skončí život výstřelem.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zkouška odvahy
Vyhlížím ve strachu konce týdne, učím se roli, jak na DAMU: takhle ji klidně osl...
Po rozvodu
Tolik jsme se milovali Spali spolu na jedné posteli Teď stojím zády ke zdi A ček...
Měsíc
Měsíc je jak bledá hostie, pro nedělní svaté přijímání, bez víry se tak snadno ...
Vyhlížím ve strachu konce týdne, učím se roli, jak na DAMU: takhle ji klidně osl...
Po rozvodu
Tolik jsme se milovali Spali spolu na jedné posteli Teď stojím zády ke zdi A ček...
Měsíc
Měsíc je jak bledá hostie, pro nedělní svaté přijímání, bez víry se tak snadno ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva