Svítily hvězdy
a já jsem nevěřila,
že to co bylo kdysi skutečností
je jen hromádka polámaných kostí.
Vzpomínej
na ty stíny na tváři
a louku opuštěnou.
Polibky se staly ozvěnou.
Jdi po cestě,
poutníku beze jména
a sbírej hvězdy popadané.
Dělej, že se neznáme.
Svítily hvězdy
a já jsem nevěřila.
Česala jsem si vlasy
a čekala, kdo mne spasí.
Hvězdáři mezi planetami,
Buďme aspoň chvíli sami.
Spočítej ty dny do posledního.
Zmizely ty satelity na tváři.
Na louce- jako v žaláři.
a já jsem nevěřila,
že to co bylo kdysi skutečností
je jen hromádka polámaných kostí.
Vzpomínej
na ty stíny na tváři
a louku opuštěnou.
Polibky se staly ozvěnou.
Jdi po cestě,
poutníku beze jména
a sbírej hvězdy popadané.
Dělej, že se neznáme.
Svítily hvězdy
a já jsem nevěřila.
Česala jsem si vlasy
a čekala, kdo mne spasí.
Hvězdáři mezi planetami,
Buďme aspoň chvíli sami.
Spočítej ty dny do posledního.
Zmizely ty satelity na tváři.
Na louce- jako v žaláři.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva