Pohádka života

Život se někdy jak pohádka zdál.
To už je ale hrozně, hrozně dávno!
Někdy přec končí všechno jinak než sis přál,
někdy zdá se, že by měl mít člověk na štěstí právo.

Byl jednou jeden - tak většinou pohádka začíní,
nebo také - za dávných a dávných časů.
Ale člověk je rád, když s láskou večer usíná,
šťasten je, když ucítí zase vůni lesů.

Byl jednu jeden - opravdu to tak skutečně bylo,
neměl bohatství, nebyl to princ ani král.
Jen vzpomínky krásné a zlomené srdce zbylo,
snad překrásný sen se nám oběma zdál.

Překrásný sen o lásce, co trvat bude neustále.
Ale, kde se vzal ten krutý démon najednou,
co nepřál milencům milovat se nadále
a jejich věrná srdce rozdělil pojednou.

Není tomu tak jen v pohádkách starých,
i ve skutečnosti to tak bohužel bývá,
chlapec zadívá se do těch očí modrých
a výčitky svědomí málokdy pak mívá.

Pohádky, ty mívají většinou šťastný konec,
život, ten je ale úplně o něčem jiném.
Nakonec v pohádkách zazvoní zvonec,
prožít celý život jen v lásce - těžko stihnem.