POKORA

POKORA

Proč v každé pohádce dobro vítězí,
jen v té mé se táhne s těžkou přítěží?
Každý den stojím nad tvým hrobem,
květiny vadnou, smutně dávají sbohem .

Naše veliké štěstí, pohádka, odešla,
odešla s rakví, s tebou v černou zem,
mysl to nechápe se mnou se rozešla,
již nebudu nikdy snít náš krásný sen.

Tvá něžná, usměvavá tvářička je se mnou,
když se jí s láskou toužebnou dotýkám,
mizí, není tu, jen cizí šera stíny blednou,
v hledání tebe se nekonečně sám potýkám

Ta naše chaloupka z perníku nevoní,
je hořká, nikdo k ní nechodí je smutná,
útěchu nenajdu,jen zlý smutníček zazvoní
pokora v lásce je a bude vždy nutná.

Měsíc nevyšel, noc se sklání nade mnou,
poslepu za hory mířím těžkým kokem,
nikdo mne neuzří, nenajde propast zlou,
přijde zapomnění, než se rok sejde s rokem.

-oho-