Přání

Kdosi z velké dálky k tobě přichází,
nepoznáš jeho úsměv ani tvář.
Jako když na východě slunce vychází,
nevidíš téměř nic, jen jeho zář.

Snad přijde k tobě jen trochu blíž,
bys ruku mu mohla podati,
by z tebe mohl sejmout velkou tíž
a mohla se jeho lásce oddati.

Ale marná je všechna tvoje touha,
on neslyší, nevidí a nebo nechce.
Dobře vím, že je pozdě říkat ouha,
na tebe nezapomíná se lehce.

Nikdy nepřekonáš ty vysoké hráze,
nikdy nebudeš už moc šťastný,
snad se vyrovnáš se samotou snáze,
ale nevím, zda tvůj život bude krásný.

Přeji ti, bys našel klid a štěstí,
když jinak to už býti nemůže.
To ty hvězdy nahoře nám věští,
vzpomínka na tebe prach málo pomůže.

Proto sbohem moje lásko největší,
než zavřu oči a odejdu navždy.
Snad jednou tě mé řádky potěší
a já tam budu šťastna taky.