Zvonek zvoní a nikdo dveře otevřít nejde,
ve tmě pod tvými okny sám a smuten stojím.
Věřil jsem, že to špatné jednou přejde,
teď přiznávám - o lásku tvou se bojím.
Jako bych spatřil za záclonou tvůj stín,
možná, že se mi to jenom zdálo.
Tak rád bych zahnal ten věčný splín,
proč nepamatuji se, co v knize osudu stálo.
Stále ještě ale věřím na zázraky,
že jednou brána lásky dokořán se otevře.
Zatím mně ale děsí jen přízraky,
musím včas přijít, než na lásku tvé srdce zanevře.
PeopleSTAR (31 hodnocení)