Zvonek zvoní a nikdo dveře otevřít nejde,
ve tmě pod tvými okny sám a smuten stojím.
Věřil jsem, že to špatné jednou přejde,
teď přiznávám - o lásku tvou se bojím.
Jako bych spatřil za záclonou tvůj stín,
možná, že se mi to jenom zdálo.
Tak rád bych zahnal ten věčný splín,
proč nepamatuji se, co v knize osudu stálo.
Stále ještě ale věřím na zázraky,
že jednou brána lásky dokořán se otevře.
Zatím mně ale děsí jen přízraky,
musím včas přijít, než na lásku tvé srdce zanevře.
ve tmě pod tvými okny sám a smuten stojím.
Věřil jsem, že to špatné jednou přejde,
teď přiznávám - o lásku tvou se bojím.
Jako bych spatřil za záclonou tvůj stín,
možná, že se mi to jenom zdálo.
Tak rád bych zahnal ten věčný splín,
proč nepamatuji se, co v knize osudu stálo.
Stále ještě ale věřím na zázraky,
že jednou brána lásky dokořán se otevře.
Zatím mně ale děsí jen přízraky,
musím včas přijít, než na lásku tvé srdce zanevře.
PeopleSTAR (31 hodnocení)
Další příspěvky autora
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva