První láska

Hluboká propast, naděje se ztrácí,
kdo říká, že první láska se nám vrací,
ten snad opravdu nikdy nemiloval,
lásky se stranil, by potom nelitoval.

První láska je jenom jedna pouze.
Proč tehdy jen podlehl svojí touze?
Asi tě velmi, velmi miloval,
ty stejně jeho - věrnost sliboval.

Co je to vlastně věrnost?
To ale nebyla tvoje vlastnost.
Pro tebe to byla jenom slova,
když lásku sliboval jsi znova.

Chyba, že uvěřila jsem já tobě,
sliby tvé teď odpočívají v hrobě.
Neměla jsem slibům příliš věřit,
komu se teď se svým smutkem svěřit?

Smutek, ten tiše do duše se vkrádá,
pohoda, klid je pryč - pak láska strádá.
Už nic a nikdo ji neprobudí znovu,
chybí jen - dva milující se k tomu.

Kde a kdy znovu láska nás potká?
To čas dříve vlasy stříbrem nám protká.
Už nemáme tolik času jako dříve,
ale věřím, že láska někde stále dříme.

Jen chybí ten, kdo jiskru naděje zapálí,
chci věřit, že láska snad někde zahálí.
Probuď se proto jediná lásko moje,
získat pevnou půdu pod nohama,
toť záchrana je tvoje.

Z prachu a popela jen těžko vzejde,
co jednou navždy zmizelo - znovu těžko vejde.
Marné je potom ji volat zase zpátky,
nikdy, nikdy už se nevrátí žádnými vrátky.