První pohled - Jiří Orten
Ty, ty jsi mládí. Ale nechci říkat,
že proto krásná jsi.
Tvůj čas se nezastaví. Nepřestane tikat
do krásy.
Nič rukou něžnou plevel popínavý,
jímž jsem, jímž jsme my ubozí,
my, ryba na suchu. A přece také ta ví
o chůzi!
Jde za tebou, tlamičku pootvírá
a loká to, co dusí ji.
Hodina samoty, již opustila víra,
odbíjí.
Bije a vzteká se, jako by nebýt chtěla,
jako by konec značila.
Ty, ty jsi mládí. Noc se rozevřela,
krutě mi v sobě ustýlá.
Ach, tolik peřin mám a ještě nepostačí,
důvěru moji hvězdy vzaly si,
nevýslovně se ptám a naříkám a pláči:
zdali jsi?
(Báseň je z 5. července 1941, autorovi bylo něco málo přes dvacet. A byl sám tak, jak si to dnes vůbec nedovedeme představit. Zemřel o dva měsíce později.)
PeopleSTAR (1 hodnocení)