Sázka na štěstí

Jen ty máš k mému srdci klíč,
myslela jsem si, žes jej ztratil.
Pojď prosím, pojď ke mně blíž,
bys mi naději zase vrátil.

Naději, že opět bude prozářený svět,
kde kvetou jen ty nejkrásnější růže,
byla jsem pro tebe nejkrásnější květ,
už tehdy jsem tě chtěla za svého muže.

Doufám, že při nás osud bude stát,
že neodvrátí svou vlídnou tvář,
chci s tebou žít, s tebou se smát,
ať každý den nás vítá - slunce zář.

Za vrcholky hor každý den vykukuje,
pohladí všechno živé kolem,
vánek si jen tak rozverně pofukuje
a písně ptáčků, šíří se dolem.

Kolem nás je tolik pohody a krásy
i já bych je ráda v životě přivítala,
pak by nastaly ty nejkrásnější časy
a o takovém štěstí, mi babička povídala.

Stejně jako ona bych chtěla
prožít celý život s láskou,
při jejím vyprávění jsem se chvěla,
ale dnes vím, že i to štěstí, je vlastně sázkou.